DaW-Kˆhler Diana-Werke GmbH, München, Německo

D DaW-Kˆhler Diana-Werke GmbH, München, Německo Ve dvacátých letech se mnoho výrobců zaměřilo na kryté konstrukce motocyklů. V Mnichově to byl v letech 1924 25 DaW-Köhler. Vyráběli celokapotovaný motocykl, kde světlo bylo v jednom celku s nádrží. Motocykl byl poháněn dvoutaktním motorem s objemem 405 cm 3, jenže ani žebrované otvory po stranách kapotáže nezabránily motoru, aby se přehříval. Celokapotovan motocykl DaW-Kˆhler Delta Delta-Werke AG, Solingen, Německo Jedním z mnoha motocyklů postavených bez rámu je i tento karosovaný stroj, který se vyráběl v Německu ve městě Solingen (známé ocelářské město) v roce 1924. Vyrobilo se jich velmi málo a jsou konstrukčně zajímavé. Přední kolo je odpruženo půleliptickými listovými pery, která jsou ale umístěna za kolem, zatímco zadní kolo je odpruženo z obou stran listovými pery tak, jak je to zvykem v automobilech. Motor byl vzduchem chlazený jednoválec objemu 500 cm 3. 90

Diamant Motocykl Delta 500 cm 3 Diamant Diamant Fahrradwerke Gebr. Nevoigt, Reichenbrand, Německo Výroba i vznik této firmy se shodně datují rokem 1903. Na snímku je jeden z prvních strojů. K dalším výrobkům patřily i tříkolky s vidlicovým dvouválcem a se dvěma řiditelnými koly vepředu. Na snímku je čtyřtaktní jednoválec se samočinným sacím ventilem o objemu 320 cm 3 a výkonem 2,5 k. Karburátor byl ovládán dvěma kohouty a nízkonapě ový magnet byl umístěn za hlavou řízení a poháněn hřídelem se soustavou ozubených kuželových kol. Pohon zadního kola bez převodovky byl přímo z klikové hřídele klínovým řemenem. Acetylenové osvětlení, brzda jen na zadním kole. Váha 60 kg a maximální rychlost 50 km/h. Jeden z prvnìch motocykl Diamant z roku 1903 91

KLASICKÉ MOTOCYKLY OD A DO Z V roce 1908 se výroba motocyklů zastavila a nahradila produkcí jízdních kol. V roce 1926 se tato firma spojila s automobilkou Elite, čímž vznikla Elite-Diamant Werke AG., Siegmar-Schönau, Německo. Jejich prvním typem byl motocykl na obrázku, jenže do nového společenství si značka Diamant přinesla i předchozí smůlu. Diamant 350 OHV Tento motocykl měl motor Kühne s objemem 343 cm 3 OHV a výkonem 13 k při 3 500 ot/min. Motocykl s třístupňovou převodovkou, ovládanou ručně, dosahoval při váze 140 kg maximální rychlosti 100 km/h se spotřebou 3 l/100 km. Jejich společný motocykl neměl úspěch, a tak je v roce 1928 pohltila firma Opel a přidělili jim výrobu motorových kol s motory Sachs. DKW J. S. Rasmussen AG, Zschopau, Německo. D.K.W. byla v Německu největším výrobcem motocyklů. D.K.W. Das kleine Wunder (Malý zázrak) byla založena v roce 1919. Zpočátku zde vyráběli pomocné motory pro jízdní kola. Byli úspěšní, a tak v roce 1922 začali vyrábět první stroj s motocyklovými prvky. Byl to DKW 142 cm 3 Reichsfahrtmodell. Dvoutaktní tříkanálový vzduchem chlazený jednoválec 142 cm 3 měl výkon 1,5 k při 2 500 ot/min. Píst s deflektorem, karburátor Meco, zapalování setrvačníkovým magnetem. Klikový hřídel byl volně uložen, mazání směsí 92

1:10, nucené chlazení ventilátorem. Startování rozšlapáním. Od klikovky bylo poháněno ozubené kolo (poměr 3:1) spojené s řemenicí a přímým pohonem na zadní kolo klínovým řemenem. Zadní kolo mělo dvě brzdy, špalíkovou a v náboji kola Torpédo. Jednoduchý trubkový rám měl přední vidlici výkyvnou kolem čepu pod hlavou řízení. Váha stroje 46 kg a rychlost 65 km/h se spotřebou 2 l/100 km. Následovaly typy ZL, ZM a v roce 1924 typ SM (na obrázku), který měl rám z ocelových lisovaných plechů. Palivová nádrž tvořila jeho nosnou část. Tenhle rám však nebyl dostatečně tuhý a u dalších typů se proto vrátili ke klasické trubkové konstrukci. Dvoutaktní vzduchem chlazený jednoválec s dvoustupňovou převodovkou v bloku s motorem. DKW DKW 140 (rok v roby 1922) DKW 140 (rok v roby 1922) 93

KLASICKÉ MOTOCYKLY OD A DO Z Motocykl měl klínovou brzdu na zadním kole, ovládanou nožním pedálem i pákou na řídítkách. Přední vidlice výkyvná kolem čepu pod hlavou řízení. Motor s objemem 173 cm 3, ø 59 x 64 mm a výkon 2,5 k při 3 000 ot/min se přenášel pomocí spojky na zadní kolo pomocí klínového řemene. Magnetické zapalování. Celý motocykl měl váhu 80 kg a maximální rychlost 65 km/h se spotřebou 3 l na 100 km. Motocykl DKW 140 cm 3 z roku 1922 DKW typ SM (rok v roby 1924) V roce 1924 se vyráběly DKW 175 dvoutakt s nuceným vzduchovým chlazením měl objem 170 cm 3 a výkon 2,5 k. Zapalování setrvačníkovou magnetkou. Spojka se dvěma kuželovými plochami. Dvoustupňová převodovka mazaná směsí paliva a oleje v poměru 1:10. Při váze 60 kg dosahovala dékávka 60 km/h a spotřebovala 3 4 l paliva na 100 km. Motocykl DKW 175 z roku 1924 94

Od roku 1925 se vyráběly i motocykly s vodním chlazením, prozatím jen závodní. Jedním z prvních typů byl DKW 175 s přeplňováním dmýchadlem (pístovým) umístěným pod klikou. Tohle konstrukční řešení se připisuje konstruktérovi jménem Hugo Ruppe, který byl spolumajitelem motocyklové továrny Bekamo ve Varnsdorfu. DKW DKW 250 z roku 1926 měl veliký expanzní prostor za výfukovým ventilem. Koncem roku 1926 zavedli pohon zadního kola řetězem, ale i nadále u některých modelů používali klínový řemen. Motor byl dvoutaktní jednoválec o objemu 246,8 cm 3 (ø 68 x 68 mm) s výkonem 6 k při 3 000 ot/min. Zapalování magnetkou. Uzavřený jednoduchý trubkový rám s vahadlovou přední vidlicí obsahoval motor s třístupňovou převodovkou s ručním řazením a měl váhu 95 kg, se kterou dosáhl maximální rychlosti 80 km/h při spotřebě 4 l paliva na 100 km. Na snímku není původní tlumič výfuku. Výfuková expanzní nádoba měla bohaté žebrování pro chlazení. DKW 250 (rok v roby 1926) Spolupráce Huga Ruppeho s DKW začala konstrukcí pomocného motorku pro jízdní kola s výkonem 1,3 k, se kterým DKW rozjížděla výrobu. V roce 1928 začala DKW vyrábět svůj nejvýkonnější cestovní jednoválec s objemem 498 cm 3 (ø 80 x 99 mm) a výkonem 14 k při 3 000 ot/min se vzduchovým nebo vodním chlazením. Zapalování Bosch, karburátor Graetzin, třístupňová převodovka s ručním řazením. Motor měl rozvod SV. Váha 120 kg, nejvyšší rychlost 120 km/h. Spotřeba 4 l paliva na 100 km. Vodní chlazení zvyšovalo váhu stroje a to byl důvod, proč měly u DKW od roku 1932 vodní chlazení jen závodní stroje. DKW vyráběla objemové třídy 250, 350 i 500 cm 3. Byly to jednoválce se dvěma písty a společným spalovacím prostorem. Navíc byly ještě přeplňované pístovým dmýchadlem. To bylo umís ováno pod motorem, před motorem i svisle před pracovním válcem. Vodou chlazené válce měly i pomocné žebrování. Tyto vysokootáčkové motory vydávaly kvílivý zvuk, a proto získaly přezdívku cirkulár. Byly oblíbené i u našich závodníků. 95

KLASICKÉ MOTOCYKLY OD A DO Z Z vodnì DKW 350 (rok v roby 1938) Vodou chlazen dvouv lec DKW 500 z roku 1929 DKW SB 200, rok 1937 U tohoto dvoutaktního jednoválce značka poprvé použila vratné vyplachování na základě patentu Adolfa Schnürleho a také elektrický dynamostartér. Dosud se montoval jen do automobilů. Motor měl objem 198 cm 3 (ø 60 x 68 mm) a výkon 7 k při 4 000 ot/min. Za použití dvoušoupátkového karburátoru Framo s třístupňovou převodovkou v bloku s motorem, která měla ruční řazení, dosáhl motocykl o váze 142 kg rychlost 75 km/h se spotřebou 3 l paliva na 100 km. 96 Motocykl DKW 200 (r. v. 1934)

DKW RT 100, rok 1938 Tento typ se vyráběl již od roku 1934. Karburátor Graetzin pomohl dvoutaktnímu jednoválci o zdvihovém objemu 97 cm 3 (ø 50 x 50 mm) k maximálnímu výkonu 2,5 k při 4 000 otáčkách. Pomocí třístupňové převodovky dosáhl 57 kg těžký motocykl rychlosti 65 km/h se spotřebou 1,8 l na 100 km. Přední vidlice byla odpružená pryžovým prstencem. DKW DKW RT 100 (r. v. 1938) Motocykl DKW Super-Sport 250 (rok v roby 1938) DKW SS 250 (rok v roby 1939) DKW SS 250 (Super Sport) Firma vždycky dokázala svého zákazníka překvapit něčím novým. U tohoto stroje to bylo přeplňování pístovým dmýchadlem. Stroj byl odvozen od předcházejícího DKW UL. Vodou chlazený dvoutaktní dvoupístový jednoválec 250 cm 3 měl dva písty ve válcích s vrtáním ø 47,5, zdvihem hlavního pístu 69,69 mm a vedlejšího pístu 70,5 mm. Měl výkon 20,5 k při 5 000 ot/min. Pístové dmýchadlo bylo vodorovně uložené v přední části před klikovou skříní. Dva karburátory Amal TT měly na starosti kvalitu palivové směsi. Při použití čtyřstupňové převodovky dosahoval motocykl s váhou 140 kg rychlosti 145 km/h. Podobný byl motor DKW 250 URe. DKW jako první zavedla vratné vyplachování podle patentu Dr. Schnürleho, které umožnilo odstranit těžký deflektor na pístu. Nakonec se firmy DKW, Wanderer, Audi a Horch sloučily ve značku Auto Union (později Audi). 97

KLASICKÉ MOTOCYKLY OD A DO Z Dnepr Kijevskij motocikletnyj zavod (KMZ), Kyjev, SSSR/Ukrajina, 1946-dodnes Prvním motocyklem tohoto závodu byl typ K1 Kijev an, vyráběný do roku 1951 podle dokumentace a na zařízeních odvezených z Německa. Předlohou byl Wanderer-Sachs s jednoválcovým dvoudobým motorem o objemu 98 cm3 (ø 48 x 54 mm) o výkonu 2,3 k při 3 500 ot/min. V roce 1951 se do výroby dostal typ M-72, který se vyráběl téměř výhradně ve verzi s postranním vozíkem. Odvozený byl od německého BMW R 71 a poháněl ho čtyřdobý plochý dvouválec (boxer) s rozvodem SV, o objemu 750 cm 3 (ø 78 x 78 mm) a s výkonem 22 k při 4 600 ot/min. Motocykl s rozvorem 1 400 mm měl s postranním vozíkem rozměry 2 420 x 1 600 x 980 mm, hmotnost 340 kg a dosahoval rychlosti 80 km/h při spotřebě 7 l/100 km. Tento typ motocyklu vyráběl pod značkou URAL i Irbitskij motocikletnyj zavod (IMZ), kde však od poloviny 60. let montovali motor s rozvodem OHV (Dnepr dostal motor OHV až v roce 1971). V 60. a 70. letech se na 14 montážních linkách vyrábělo ročně 140 000 motocyklů. Model M-72 se stále vyrábí v Číně. Motocykl Douglas typ DD 12 ñ 500 (rok v roby 1928) 98

D-RAD Douglas Douglas Motors Ltd., Bristol, Anglie Firma Douglas se od počátku své existence od roku 1905 ubírala směrem, který málokdo zkoušel. V konstrukci motocyklů se zaměřili na ploché dvouválce umístěné v rámu příčně. Motory měly různé objemy s rozvody SV i OHV. Dařilo se jim výtečně za 25 let výroby je dotáhli ke skutečné dokonalosti. Vyobrazený stroj má objem 494 cm 3 (ø 62,6 x 82 mm) s výkonem 36 k při 6 500 ot/min. Zapalování magnetkou BTH, oddělená třístupňová převodovka s nožním řazením (původně na tomto stroji bylo ruční řazení převodů). Stroj o váze 125 kg dosáhl při spotřebě 6 l/100 km maximální rychlosti 180 km/h. Jednov lcov D-RAD R4 s rozvodem SV D-RAD Deutsche Industriewerke AG, Berlin-Spandan, Německo V době první světové války vyráběli v této firmě zbraně i munici. Po ukončení války přešli v roce 1921 na výrobu motocyklů. První typ měl dvouválcový motor s protilehlými válci uloženými v rámu podélně, to je příčně uložený motor (jako Douglas), jeho objem byl 393 cm 3 SV. Druhý typ byl zdokonalen ing. Christiansenem. Ani tento motocykl neslavil úspěch. Od roku 1926 už pod názvem Deutsche Industriewerke AG., Berlin-Spandau, Německo, začali konstruovat jednoválce s dvojitým rámem, přední kyvnou vidlicí a motory objemu 350 a 500 cm 3 s rozvodem SV. První typ označený jako R4 je na obrázku, měl jednoválcový vzduchem chlazený motor s objemem 496 cm 3 (ø 82 x 94 mm) a rozvodem SV, který měl výkon 12 k při 3 900 ot/min. Motor měl kompresní poměr 4,8:1. Magnetové zapalování, oběžné tlakové mazání, vícelamelovou spojku, třístupňovou převodovku v bloku s motorem (ruční řazení), primární převod ozubenými koly. Zadní brzda špalíková, přední bubnová s vnitřní čelistí. Acetylenové osvětlení, vyvíječ plynu umístěn na levé straně přední vidlice. Při váze 140 kg a maximální rychlosti 90 km/h spotřeboval 4 l paliva. Nejčastěji se používal se sajdkou. V roce 1930 to byl model R10 jednoválcový motor s objemem 496 cm 3 (ø 82 x 94 mm), rozvodem OHV, výkonem 14 k, byl nakloněn vpřed (ve směru jízdy) o 30. Byla to konstrukce ing. Martina Stolle. Kliková hřídel a na jehličkových ložiscích třístupňová převodovka s ručním řazením. Otevřený trubkový rám. Kyvná vidlice. Váha 149 kg. Tento typ byl nejsilnější z řady R a prodával se za 1 150 marek. Po roce 1932 klesal zájem o tuto 99

KLASICKÉ MOTOCYKLY OD A DO Z značku, a tak začali vyrábět malé motocykly s jednoválcovým dvoutaktním motorem od firmy Otto Bark v Dráž- anech. Firma se musela spojit s NSU, přesto nakonec v roce 1933 zanikla. D.S.H. Trautmannsdorfer Fahrzeuggesellschaft AG, Wien, Rakousko Ve Vídni byla v roce 1923 společníky Franzem Döllerem, Franzem Siedlem a Ing Haulerem založena firma D.S.H. V roce 1924 vyrobili první motocykl s motorem Villiers, později pracovali s motory JAP-SV i OHV a švýcarskými motory MAG. I když měli velké úspěchy, firma zanikla v roce 1930. Na snímku je jednoválec s nesnímatelnou hlavou a rozvodem SV o objemu 498,5 cm 3 (ø 84 x 90 mm), přičemž výkon byl 14 k při 3 000 otáčkách. Oddělená třístupňová převodovka s ručním řazením umožnila motocyklu o váze 135 kg dosáhnout rychlosti 110 km/h při spotřebě 5 l na 100 km. Motocykl D.S.H. 500 SV (rok v roby 1926) Ducati Ducati Meccanica S.p.a., Bologna, Itálie Firma se nejvíce zasloužila o poválečnou motorizaci Itálie svým nejpopulárnějším výrobkem cyklomotor Cucciolo. Byl to jednoválec s rozvodem OHV a objemem 50 cm 3. Později to byly lehké sportovní i závodní motocykly Ducati, ke kterým patřil i stroj na snímku vyrobený v roce 1956 pro závod Giro d Italia. Jednoválec OHC s objemem 174 cm 3 měl ø 63 x 56 mm a výkon 20 k při 10 000 ot/min. Kompresní poměr 9:1. Čtyřstupňová převodovka v bloku s motorem dovolila stroji s váhou 96 kg maximální rychlost 140 150 km/h. 100

Ducati Ducati 125 Sport, rok 1959 I když firma začala s výrobou až v roce 1950, díky šéfkonstruktérovi ing. Taglionimu byly jejich stroje velmi rychlé. Vyráběly se v kubatuře od 124 do 248 cm 3. Měly desmodromický rozvod OHC. Na snímku je vzduchem chlazený jednoválec OHC 124 cm 3 (ø 55 x 52 mm) s výkonem 10 k při 8 500 ot/min. S kompresním poměrem 8:1 a čtyřstupňovou převodovkou dosahoval stroj o váze 100 kg rychlost 120 km/h při spotřebě 2,8 l/100 km. 101

KLASICKÉ MOTOCYKLY OD A DO Z Pro americký trh byl v roce 1965 vyvinut dvouválcový motocykl Ducati 500 OHC (ø 74 x 57,8 mm) o výkonu 40 k při 6 000 ot/min, s pětistupňovou převodovkou, nožním i elektrickým startérem a rychlostí 150 km/h. Ducati 500 OHC (rok v roby 1965) 102